|
Úspěchy žáků jsou vizitkou naší školy
Recitační soutěž
Je známou pravdou, že se úroveň mluveného projevu v naší společnosti zhoršuje. Jedním z důvodů je to, že děti málo čtou, řekla bych, že skoro vůbec a veškerá mezilidská komunikace se posouvá na úroveň mobilů či mailů.
Proto je jedním z prvořadých úkolů v současných školách podpora čtenářské gramotnosti. Navíc správné zvládnutí pravidel komunikace je předpokladem úspěšného uplatnění na trhu práce.
Motivací žáků k rozvoji této gramotnosti je každoroční pořádání školních kol recitačních soutěží. Letos jsme, po proběhnutí této soutěže u nás ve škole, nominovali do okresního kola dva žáky – Dominika Brázdila ze 4. třídy a Petra Gerneše ze 7. třídy. Úspěch těchto chlapců byl nevídaný. Oba zvítězili a postupují do krajského kola pořádaného v Brně.
Dominik recitoval Polednici od K. J. Erbena. Petr měl připravené dvě recitace – báseň od L. Ferlinghettiho A Arabové dávali pekelné otázky a ukázku z prózy K. Poláčka Vše pro firmu.
A co říci na závěr? Oba chlapci zaujali a obstáli ve velké konkurenci žáků z jiných škol a gymnázií okresu Vyškov. Srdečně jim gratulujeme a přejeme, aby dobře reprezentovali školu i v krajském kole.
Další soutěže – okresní kola
Dějepisná olympiáda – Petr Gerneš ze 7. třídy, 6. místo
Konverzace v anglickém jazyce – Zuzana Lorenzová z 5. třídy – 4. místo
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Soutěžní práce do literární a výtvarné soutěže Slavkovské memento 2011
Soutěžní oblast: literární
Název: Konkurz (vypravování)
Jméno autora: Kamila Lorenzová
Věk: 14 let
Kategorie: 8. třída ZŠ
Datum narození: 19. 1. 1997
Adresa bydliště: Zahradní 356, Šaratice 683 52
Adresa školy: ZŠ a MŠ Šaratice, okres Vyškov, Náves 96, Šaratice 683 52,
zs_saratice@volny.cz
Ročník: VIII.
Vedoucí pedagog: Mgr. Marcela Chvátalová
Chodím na taneční konzervatoř do Brna. Celý život jsem věděla, že chci být baletkou. Balet se stal mým největším smyslem života. Od tří let jsem dřela, abych si svůj sen mohla splnit. Na téhle škole mám možnost stoupat vzhůru k těm největším baletním hvězdám.
Asi před třemi týdny jsem na nástěnce ve škole uviděla papír, na kterém bylo velkými písmeny napsáno: LABUTÍ JEZERO – KONKURZ. Hned mě ta zpráva zaujala. Kdybych si tak v něčem takovém mohla zahrát, napadlo mne. Byla by to velká příležitost, jak se dostat ještě výš. Neváhala jsem a začala dřít, abych vylepšila svůj talent a porota mě vybrala.
Tu noc před konkurzem jsem nezamhouřila oko. Přišel den zkoušky. Nervozita ve mně stoupala. Ve dvanáct hodin už jsem se převlékala v malé šatně s ostatními dívkami do nadýchaných sukýnek. Vnímala jsem napětí vyvolané touhou ostatních soutěžících být nejlepší. Viděla jsem vedle sebe starší a zkušenější děvčata, takže jsem připouštěla
i neúspěch. Najednou jsem byla na řadě. Se zvláštním pocitem v žaludku jsem vyšla na jeviště divadla. Oslňovala mne světla reflektorů a někde v hledišti jsem tušila sedící porotu. V hlavě jsem měla jen to, že se musím soustředit na sestavu, kterou jsem několik týdnů donekonečna pilovala. Věděla jsem, že musím ze sebe v tuhle chvíli dostat to nejlepší. Kdybych vyhrála, přišla by premiéra a tam by byli totiž určitě i hledači talentů, kteří by mi mohli nabídnout nové možnosti. Zatajila jsem dech, hudba začala hrát. Najednou jsem se nemohla ani pohnout. Nedokázala jsem si vzpomenout na začátek skladby. Nohy mi zdřevěněly. Nemohla jsem tančit. Moje životní šance se vzdalovala kamsi do neznáma. Rozplakala jsem se jako malé dítě a utekla z pódia. V šatně jsem se schoulila do klubíčka a stále jsem plakala. Najednou se u mě objevila neznámá dívka a soucitně mne objala. „Viděla jsem, co se stalo,“ řekla mi. „Musíš se tam vrátit a napravit to!“ A měla pravdu. A tak jsem sebrala ten poslední kousíček odvahy, který ve mně zůstal a šla jsem to zkusit znovu. Hudba začala hrát a já věděla, co mám dělat. Tentokrát jsem tančila lehce jako by mne vedl sám anděl. Dala jsem do toho všechno. Když jsem skončila, všichni členové poroty se usmívali. Netušila jsem, co to může znamenat.
Konkurz končil. Všechny tanečnice a tanečníci byli pozváni na jeviště
a s napětím očekávali vyhlášení konečného výsledku. Byla jsem v šoku, když jsem uslyšela svoje jméno. Znovu jsem se rozplakala. Ovšem teď to byly slzy štěstí, které mi stékaly po tvářích. Ta neznámá dívka mi ze srdce gratulovala a já jsem si byla jistá, že jsem nezískala pouze hlavní roli ale i nové přátelství.
Soutěžní oblast: literární
Název: Knoflík (vypravování)
Jméno autora: Natálie Válková
Věk: let
Kategorie: 7. třída ZŠ
Datum narození: 28. 8. 1997
Adresa bydliště: Kavriánov 357, Šaratice 683 52
Adresa školy: ZŠ a MŠ Šaratice, okres Vyškov, Náves 96, Šaratice 683 52,
zs_saratice@volny.cz
Ročník: VII.
Vedoucí pedagog: Mgr. Marcela Chvátalová
Jednoho krásného slunečného dne jsem se vydala na výlet na nedalekou Mohylu míru. Cesta byla dlouhá a plná kamení. V dáli přede mnou jsem slyšela hlasy. Myslela jsem, že na mne někdo volá,
a tak jsem se rozběhla po zvuku. Najednou jsem zakopla o kámen
a spadla na zem. Natáhla jsem se po kapesníku, který mi vypadl
z kapsy a pod ním ležel malý zrezivělý knoflík. V tu chvíli jsem si vzpomněla, že se v těchto místech před více než dvěma staletími odehrála velká napoleonská bitva. Když jsem se vrátila domů, spěchala jsem za babičkou a dědečkem, abych jim ukázala svůj nález a těšila jsem se, že možná budou z vyprávění svých předků znát nějaký příběh. Nespletla jsem se.
Dědeček začal vyprávět o svém pradědečkovi a koni z těch dávných válečných časů…
V den, kdy bylo slyšet dunění děl a v dálce se míhaly záblesky, kdy ve vzduchu byl cítit střelný prach, celá vesnice přemýšlela, co se tam na kopci a v jeho blízkém okolí asi děje. Následující ráno bylo pochmurné, ale klidné. Najednou si stařeček všiml, jak proběhl kůň kolem jeho hospodářského stavení. Neváhal, přehodil si přes ramena svůj teplý kabát a vklouzl do holínek. Rozhlédl se po okolí a vtom uviděl, jak pod košatou lípou stojí mohutný vraník, který byl značně vysílen. Z výrazu jeho velkých černých vyplašených očí mohl snadno vyčíst, co se v tom strašlivém boji předchozí den odehrálo. Když stařeček opatrně přikročil k tomuto krásnému stvoření, po chvíli zjistil, že přední běh koně není zcela v pořádku. Z tržné rány nad kolenem mu vytékala krev. Po chvilce koník zjistil, že mu stařeček neublíží. A tak se z nich stali velcí přátelé. Když starý muž vedl koně do své maštale, přemýšlel, jakému vojákovi zvíře patřilo…
S napětím jsem poslouchala dědečkovo vyprávění a myšlenky se mi opět vrátily ke knoflíku, který jsem stále svírala v dlani. Představovala jsem si muže, jehož uniformu drobný předmět zdobil. Třeba právě onen neznámý voják mohl v těchto místech zahynout v boji jako jeden z mnoha tisíců obyčejných lidí. Měl určitě někde rodinu, která na něho jistě čekala. Bitva byla krutá a dlouhá. Když přišlo na boj muže proti muži, tak při této šarvátce přišel o ozdoby na své uniformě, na které byl určitě i tento drobný knoflík. Po boji leželo na poli mnoho mrtvých těl. Výzbroje a výstroje vojáků se povalovaly všude. Když jsem si představila tento výjev, chtělo se mi plakat.
Dívala jsem se na knoflík a ptala jsem se sama sebe: Kolik takových nesmyslných bitev ještě přijde, než lidé pochopí, že život potřebuje lásku?
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Okresní kolo dějepisné olympiády
1. místo Pavel Vajík, 9. tř.
Pavel postupuje do krajského kola, které se koná v dubnu v Brně.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Okresní kolo matematické olympiády 9. tříd
1. místo Sebastian Lorenz, 9. tř.
2. místo Pavel Vajík, 9. tř.
Oba chlapci postupují do krajského kola, které se koná v měsíci březnu v Brně.
Citováno z hodnocení okresního kola matematické olympiády: „ Stejně jako loni vyslovujeme uznání a obdiv vítězům ze ZŠ Šaratice - školy bez paralelek! Chlapcům ze Šaratic přejeme úspěšné složení zkoušek na Gymnáziu Brno- Jarošova.“
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
|
