|
Škola v proměnách času
Historie šaratického školství
Odjakživa platilo, že kde stál farní kostel, tam byla i škola. Nejinak tomu bylo i v Šaraticích. Nejstarší známá budova školy stávala pod kostelem ve směru cesty k Hostěrádkám po pravé straně a při číslování domů dostala číslo 23.
V roce 1788 byla její budova už velmi sešlá, a tak bylo rozhodnuto, že bude postavena škola nová, za kostelem. Tato nová budova (č. 63) měla jednu velkou učebnu a dvě malé místnosti – pro učitele a kuchyň. Neměla ani dvorek, ani hospodářské přístavky. Společná byla nejen pro šaratické děti, ale i pro školní drobotinu z okolí. Roky ubíhaly a školních dětí přibývalo. Prostory začaly být nedostačující. I když si Vážanští postavili v roce 1838 školu vlastní, přece však byly učebny pro velké množství dětí malé. Navíc budova vyžadovala velké opravy. Proto se obecní zastupitelé rozhodli budovu zbořit a na jejím místě vystavět školu úplně novou, větší, s jedním patrem a dvěma novými velkými učebnami. Stavba trvala sotva půl roku, začalo se po polovině dubna a už 1. října 1855 se škola otevřela dětem. Se stavbou musely vypomoci všechny přiškolené obce: Kavriánov, Hostěrádky, Rešov a Zbýšov. Ve Zbýšově si postavili školu až v roce 1869 a v roce 1893 pak i v Hostěrádkách a Rešově.
Uběhlo třináct let a otázka nedostatečných školních prostor byla opět otevřena. Z několika návrhů nové školy byl vybrán ten nejnákladnější, návrh Ing. Fišera. 4. března 1909 byly schváleny plány na stavbu nové školy a rozpočet byl stanoven na 56 tisíc korun. Stavba měla vzniknout na místě staré školní budovy. Vyučování se na dobu nezbytnou přestěhovalo do prvního patra obecního hostince.
Stará škola se začala bourat v pondělí 5. dubna 1909 odpoledne. Pro nepříznivé počasí se stavba školy protáhla až do října téhož roku. Ve středu 13. října 1909 byla provedena kolaudace nové školní budovy a o hodech 17. října za krásného počasí bylo děkanem P. Adolfem Tenorou za asistence otnického faráře P. Šebely a místního kaplana P. Horáka vykonáno svěcení nové školy. V nové budově se začalo vyučovat dne následujícího – 18. října 1909.
Nová šaratická škola začala sloužit svému účelu. Čas běžel, děti rostly a učitelé se měnili. Přišla léta předválečná a pak válečná se všemi útrapami. Drahota, bída, odvody mužů i koní do války zle sužovaly obyvatelstvo. Neúspěch Rakouska ve válce způsoboval rozvrat armády a nakonec rozpad monarchie a vznik Československa. Novou dobou žila i šaratická škola. Aby se děti mohly co nejlépe vzdělávat, bylo třeba rozšířit prostory, které už přestávaly stačit. Ve školním roce 1921-1922 přibyly další dvě učebny, přesto škola dál trpěla nedostatkem místa. Od roku 1922 se škola dělila na Obecnou školu a Měšťanskou školu. Do Měšťanské školy chodili žáci místní, z Hostěrádek, Hrušek, Milešovic, Lovčiček, Otnic a ze Zbýšova. V listopadu poskytla obec škole pozemek na školní zahradu. Žáci se účastnili sázení lip na návsi a položení kamene z Blaníka pro stavbu Sokolovny. V roce 1924 místní školní děti nadšeně vítaly prezidenta Masaryka při jeho návštěvě ve Slavkově. Prvním školníkem se ve školním roce 1927-1928 stal invalida Ondřej Kramář, jehož povinností bylo školu uklízet a topit v ní. Také v roce 1931 vítaly děti prezidenta-Osvoboditele, tentokrát projížděl přímo obcí. Na Mohyle míru se pak podepsal do školní kroniky.
V prosinci 1935 byla zahájena přístavba školní budovy a za více než rok se v ní začalo vyučovat. Přístavba je provedena v moderním slohu, byla postavena dále od staré školy a spojena s ní dlouhou chodbou. V nové budově se začalo učit v polovině ledna 1937. V roce 1938 se nad českou zemí opět zatáhla mračna, o rok později vypukla druhá světová válka. Čechy a Morava se staly součástí Protektorátu. Okupace naplno zasáhla i školství. Čeština a výchova k vlastenectví byla potlačena, hlavním vyučovacím jazykem se stala němčina. Od roku 1940 fungovala obecná škola jako trojtřídní s pěti výukovými ročníky. Na Měšťanské škole byla zřízena pobočka u I. a II. třídy. V dubnu se přiblížila válečná fronta a školu obsadili Němci. Vyučovat se přestalo. 22. dubna 1945 se přihodila strašná událost, která rozesmutnila nejen všechny školní děti, ale i ostatní občany. Při výbuchu auta
s municí byl zabit ředitel školy Kubíček i s manželkou a jejich dcerkou. Školní budova byla výbuchem silně poškozena. Sotva Němci odtáhli, usídlili se ve škole Rusové a zřídili zde nemocnici. Po osvobození byl nedostatek všeho – učitelů, učebnic, tužek, ale i učebních osnov.
V roce 1948 vychází zákon o základní úpravě jednotného školství. Vzniká Národní škola
s 1. až 5. ročníkem a Střední škola s 6. až 9. ročníkem. Od školního roku 1950-1951 bylo zavedeno nedílné dopolední vyučování. O tři roky později byla zkrácena školní docházka na osm let. V roce 1960 byla zákonem vytvořena jednotná struktura českého školství, zákon stanovil povinnou devítiletou školní docházku a mění název dosavadní osmileté střední školy na Základní devítiletou školu. Léta plynula. Před zahájením školního roku se vždy organizovaly různé úpravy a opravy budovy – nátěry zábradlí, šaten, oken, pokládaly se parkety ve třídách, malovalo se atd. Škola vypomáhala místnímu zemědělskému družstvu při sklizních a za získané peníze byly nakupovány školní pomůcky. Škola byla organizována centrálním vedením jedné politické strany ve státě, veškeré výchovné a vyučovací metody práce i volba povolání se děly pod taktovkou plánů strany a vlády.
V roce 1973 byly obě školní budovy propojeny také v horní části, byly zbudovány nové šatny pro žáky a kabinety pro učitele. Zápisy z tehdejších školních kronik se mění v jednotvárný výčet oslav jubileí politických osobností a událostí, účastí na oslavách, spolupráce s patronátními závody a činnosti Pionýrské organizace. V roce 1981 se název Základní devítiletá škola mění na Základní škola Šaratice, povinná školní docházka je opět osmiletá.
Posledních 20 let činnosti školy
Na počátku 90. let minulého století měl učitelský sbor šaratické školy 12 členů. Ředitelskou funkci nově ve školním roce 1990/1991 obsadila Miroslava Jedličková, která vystřídala Karla Finka. Ke konci tohoto školního roku z funkce odešla i dosavadní zástupkyně ředitele Alena Vajíková, která byla na tomto postu od roku 1970. Její místo obsadil Jan Novák, který byl ale ve funkci jen krátce – už ve školním roce 1992/1993 jej nahradila Mgr. Eliška Novoměstská. Počet žáků, který v posledním desetiletí minulého století docházel na školu, se pohyboval okolo dvou stovek. Změny ve společnosti přispěly ke kritickému přehodnocení dosavadní školské soustavy a vytvořily podmínky pro nahrazení zaběhnutého a v této chvíli již nevyhovujícího systému jednotné školy soustavou novou.
V roce 1990 byl poslaneckou sněmovnou schválen zákon č. 171/1990 Sb., školský zákon. Novela přinesla mnoho změn. Posílena byla samostatnost škol, a to dvoustupňovým řízením a přímým pedagogickým vedením. Povinná školní docházka se zkrátila z dosavadních 10 let na 9 a byla v plném rozsahu naplněna základním školstvím. Tyto pozitivní změny byly ještě doplněny novelizací zákona
o státní správě a samosprávě. Výkon státní správy ve školství byl předán v první řadě do rukou ředitele školy, následně pak školským úřadům, České školní inspekci a Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Samospráva byla vykonávána obcí a školskou radou. Tu tvořili tři zástupci zainteresovaných institucí – školu zastupoval ředitel školy, rodiče, zástupci ze spádových obcí Zbýšova a Hostěrádek-Rešova.
Sdružení rodičů a přátel školy – poradní i výkonný školský orgán – měl svou dlouholetou historii už před rokem 1989. Ačkoliv v mnoha školách bylo toto seskupení po listopadové revoluci zrušeno, v Šaraticích se udrželo prakticky do současnosti. Sdružení rodičů a přátel školy tvoří několik obětavých rodičů, jejichž pomoc při školních akcích je nezastupitelná. Jejich hlavní činností je podporovat žákovskou mimoškolní činnost, spoluvytvářet tvůrčí klima v práci školy a pomáhat zabezpečovat činnost žáků minimálními finančními prostředky. Rodiče žáků mohou navštívit školu kdykoliv po domluvě s vyučujícím, v době konzultačních hodin a třídních schůzek.
Následující roky škola procházela pravidelnými většími či menšími opravami. Většina z nich se konala v době letních prázdnin – např. výměna topení, malování, výměna okapů, výměna podlah, postupně izolace zdiva ve dvou třídách. K menším investicím, přesto však naprosto nezbytným, patřilo zajišťování učebních pomůcek a výukového materiálu pro žáky. V konečném součtu to každoročně nebyla nijak zanedbatelná částka. Větší opravy budovy se prováděly v součinnosti s obecním úřadem. Tak byla v roce 1994 realizována oprava střechy, části fasády a obložení chodeb, v roce 1997 byla dokončena plynofikace budovy. Škola začala využívat víceúčelový sportovní areál u řeky Litavy, který je v majetku zřizovatele. Dále byla s pomocí spádových obcí vybudována klubovna, která slouží pro dojíždějící žáky. Od roku 2002 se může škola pyšnit moderní učebnou informatiky zřízenou v půdní vestavbě staré budovy školy. Opravy však neměly konce. Díky pochopení zřizovatele byla vybavena jídelna novým nábytkem, byla vyměněna okna v obou budovách školy, renovováno sociální zařízení, cvičná kuchyňka, některé kabinety a položena zámková dlažba u školní družiny. Obrovskou investicí byla provedena rekonstrukce školního stravovacího zařízení tak, aby odpovídalo náročným hygienickým normám.
Dne 1. ledna 1993 se Základní škola v Šaraticích stala samostatným právním subjektem. Udělení tohoto statutu předcházela žádost Obecnímu úřadu v Šaraticích. Po souhlasu zastupitelstva nastala administrativní mašinérie, na jejimž konci bylo škole přiděleno identifikační číslo, vydána Zřizovací listina školy a vypracována Statutární listina. Budova je majetkem obce a škola je zde v bezúplatném pronájmu. Škola se stala příspěvkovou organizací – tzn. že na provoz, opravy, čisticí prostředky a další přispívá ze svého rozpočtu obec. Školský úřad ve Vyškově hradí mzdy školských pracovníků a výdaje za pomůcky pro žáky. Ostatní výdaje si hradí ředitelství školy samo, což si hned v prvopočátku vyžádalo jednání s případnými sponzory. Většina oslovených organizací a firem pomoc škole neodmítla. Díky ní se zajištění a vybavení školy rok od roku vylepšuje a obnovuje. V říjnu roku 1993 pořádala škola poprvé Dny otevřených dveří, kdy se mohli rodiče žáků současných i budoucích informovat o formě a průběhu výuky jako i o prostředí, ve kterém jejich děti pracují. Dny otevřených dveří se od té doby pořádají pravidelně každý rok.
Po polovině 90. let se zvedl počet pedagogických pracovníků na 14 – včetně ředitelky a zástupkyně. Počet žáků mírně klesal – začaly se projevovat nástupy slabých populačních ročníků. Ve školním roce 1990/1991 byly obnoveny tradice školních plesů, na kterých se výrazně podílelo Sdružení rodičů a přátel školy – proto akce dostala název „Ples SRPŠ.“ Jeho tradice se ujala a ročníky byly rok od roku honosnější, programově zajímavější a stále více navštěvované. Ve stejném školním roce došlo k navýšení povinné školní docházky na 9 let. Musela být proto připravena nová třída – pro tzv. „deváťáky“. Potřeba zřízení nové třídy také přinesla další personální posily do pedagogického sboru. V srpnu roku 1996 byla do funkce ředitelky školy ustanovena Mgr. Eliška Novoměstská. Dosavadní ředitelka Miroslava Jedličková zasedla od nového školního roku do křesla zástupkyně ředitele. V dalším školním roce se stal zástupcem ředitelky Jiří Skřivánek.
Před koncem 90. let minulého století učilo na šaratické škole 18 pedagogů. Ve funkci ředitelky byla stále Mgr. Eliška Novoměstská, jejím zástupcem pak Jiří Skřivánek. Počet žáků se pohyboval mezi 203 až 222 dětmi, do družiny docházelo kolem 25 dětí.
Děti si mohly vybrat z výuky dvou cizích jazyků – němčiny a angličtiny. Materiální výbava školy spočívala v učebně informatiky, kde s počítači pracovali žáci 7. až 9. ročníku, v malé tělocvičně v budově školy, posilovně, dílenské učebně a cvičné kuchyni. Pro potřeby žáků byla k dispozici také dobře vybavená tělocvična v budově obecního úřadu. Pro volitelné předměty, kterými je kromě dvou cizích jazyků také informatika, sportovní hry a domácnost, má škola speciálně vybavené učebny a určené odborné vyučující. V srpnu roku 1998 byla ve škole zřízena spisovna, od března 1999 využívá škola elektronickou poštu. Další informace o práci školy i dětí poskytuje časopis Poškolák, který vydávají žáci vyšších ročníků (8. a 9. třídy) již od roku 1994. Každý rok se děti i rodiče mohou těšit na tři až čtyři vydání. Kromě Poškoláka pravidelně informují rodiče o novinkách a o dění ve škole Školní zpravodaj, Obecní zpravodaj a školní webové stránky.
Velkou pozornost škola věnuje využívání volného času žáků, o čemž svědčí široká nabídka zájmových aktivit pro žáky. V té době je ve škole je velký zájem o kroužek ručních prací, výtvarné činnosti a chovatelství. Na začátku prvního desetiletí nového století byla ve škole zahájena činnost keramického kroužku. Zájem byl ihned veliký, v roce 2003 jej navštěvovalo už 30 žáků. Od roku 2002 mohou děti navštěvovat také soukromou hudební školu s nabídkou výuky na tři hudební nástroje.
Škola se snaží působit u žáků na rozvoj zdravého životního stylu, plní minimální preventivní program. U kabinetu českého jazyka je umístěna schránka důvěry a aktuální témata se anonymně řeší v rubrice časopisu Poškolák.
Kromě běžné výuky dojíždějí děti k plaveckému výcviku do Vyškova, u dětí 4. ročníků je prohlubována dopravní výchova návštěvami dopravního hřiště ve Vyškově. Pro žáky z I. stupně je každoročně pořádána škola v přírodě, jednou za dva roky je organizován lyžařský kurz pro děti vyšších ročníků a dle zájmu žáků organizuje škola vzdělávací zájezdy do Anglie s cílem prohlubování výuky anglického jazyka.
Od 1. ledna 2003 byla k Základní škole Šaratice přiřazena mateřská škola, obě školská zařízení byla sloučena do jednoho právního subjektu s jednotným vedením. Zřizovatelem školy je Obec Šaratice, ředitelkou zůstává pro obě složky Mgr. Eliška Novoměstská, zástupkyní ředitelky školy je Mgr. Lenka Popeláková. Mateřská škola má vedoucí učitelku, kterou je Věra Bugárová. Škola je spádovou pro obce Hostěrádky-Rešov a Zbýšov. Základní škola má celkovou kapacitu 245 žáků, ve školní družině lze umístit 25 dětí. Součástí školy je školní jídelna.
Dne 22. listopadu 2005 byla podle zákona č. 561/2004 Sb. ustanovena školská rada ve složení: za zřizovatele Božena Koplíková a Miroslav Kalouda; za zákonné zástupce nezletilých žáků Margit Šmerdová a Lenka Kropáčková; za pedagogické pracovníky Daniela Danielová a Marcela Orságová. Školská rada je orgán školy umožňující zákonným zástupcům nezletilých žáků, pedagogickým pracovníkům a zřizovateli podílet se na správě školy.
Speciálně bylo vytvořeno místo asistentky pedagoga. Náplň její činnosti spočívá v pomocných výchovných pracích, zaměřených na vytváření základních pracovních, hygienických a jiných návyků
u žáků. Pomáhá individuálně integrovaným žákům, kteří jsou vyučováni podle jiného vzdělávacího programu.
Škola stále renovuje své prostory a poskytuje žákům příjemné prostředí v 11 učebnách. Ty mají moderní vybavení – např. dataprojektory, interaktivní tabule, knihovnu, počítačové vybavení
s napojením na internet a další. K tělovýchovným aktivitám děti využívají školní tělocvičnu, velmi dobře vybavenou tělocvičnu obecního úřadu a sportovní areál u řeky Litavy – volejbalové hřiště, hřiště na minikopanou, tenisové kurty, běžeckou dráhu, doskočiště a jiné. Klubovna v prostorách školy je využívána pro výuku náboženské výchovy, mimoškolní zájmovou činnost žáků a pro dojíždějící žáky. Ve školním roce 2007/2008 zahájila škola v 1. a 6. ročníku výuku podle vlastního školního vzdělávacího programu „Učit se společně žít, jednat a poznávat.“
Žáci se zapojili do projektu Ekoškola, kdy v první fázi provedli analýzu ekologického stavu školy a plnili úkoly jako sběr odpadu, udržování čistoty, využívání recyklovaného papíru, využívání a rozmísťování kontejnerů pro tříděný odpad, vyhledávání černých skládek v katastru obce, prezentace ekologických aktivit, účastnili se ekologické a biologické olympiády atd. Velmi zajímavým projektem, do kterého škola nedávno vstoupila, je E-Twinning – Parnerství škol v Evropě. Partnerství bylo navázáno mezi školami v Portugalsku, Itálii a v Polsku. Projekt má za úkol vyhledávat historické památky v naší zemi a prezentovat je na veřejnosti i v zahraničí.
Na úplně samostatnou kapitolu by byl výčet všech mimoškolních akcí, na kterých se škola a děti podílejí nebo je organizují. Z těch nejpřínosnějších pro žáky musíme v první řadě uvést velmi oblíbené Projektové dny, které slouží jako metoda k osvojování vědomostí a dovedností. Pro žáky to znamená vybrat si problém, vytvořit pracovní týmy, domluvit se na strategii řešení a rozdělení úkolů, nastudovat spoustu literatury, nahlédnout na internet, provést potřebná měření a pak vybírat, třídit a zobecňovat získané informace. Nakonec s výsledky svých prací seznamují veřejnost a své rodiče. Závěry svých výzkumů diskutují s ostatními spolužáky a vyučujícími. Dozví se, co vybádaly další týmy, takže mají možnost srovnání a náměty na příště, jak být lepší. Projektové dny se pořádají vždy
v listopadu a téma se mění každým rokem. Například v roce 2007 pro první stupeň byla otevřena témata Barevný podzim, Bylinkové království a Vánoční zvyky a tradice. Pro vyšší ročníky pak byly určeny okruhy Cesta vesmírem, Vánoční zvyky a tradice, Na návštěvě na Ukrajině a Olympijské hry. Projektové dny mají nenahraditelný přínos hlavně pro samotné žáky – učí se sociálním a personálním kompetencím, komunikaci, řešení pracovních problémů, novým přístupům k učení, schopnosti sebehodnocení a sebereflexe.
Výjimečnou akcí, kterou škola už od roku 2001 každoročně pořádá, je Běh kolem Mohyly míru. Navázala tak na tradici dálkových pochodů, které tu byly konány v letech 1977 až 1979 a byly velmi úspěšné. Jarní nebo časně letní akce si už získala své stálé příznivce. Sportovní klání není určeno jen profesionálům a vytrvalostním běžcům, nýbrž velmi široké veřejnosti. Od druhého ročníku je pamatováno jak na nejmenší běžce – děti, stejně tak na starší spoluobčany. Kategorie nejsou věkově omezené, soutěžit může prakticky každý. Nedílnou součástí je nesoutěžní lidový běh bez rozdílu věku na trati dlouhé 1400 metrů. Akce už dávno přesáhla hranice regionu a každoročně se jí účastní stovky zájemců. Došlo i na účast mezinárodní. Startuje se v disciplínách – žáci, lidový běh pro všechny vyznavače pohybu a hlavní závod, který je určen skutečně těm nejvytrvalejším a profesionálům. Závod se koná pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje, který předává věcné ceny závodníkům na prémiové metě u Mohyly míru. Od roku 2002 je pamatováno i na doprovodné akce. Většinou se jedná o výstavu kreseb nebo fotografií. Zájem o závod neopadl ani v následujících letech, kdy byl lidový běh vyhlášen a vyhodnocen jako jeden z nejpočetněji obsazených v celé republice.
Citace ze školních kronik, rok 1936 – 1989
1936 – 1937
„ V roce 1936 byla postavena nová budova pro měšťanskou školu vedle dosavadní školy. Poněvadž je postavena ve slohu moderním (fasáda plně hladká), je postavena dále od staré budovy a je s ní spojena dlouhou chodbou. V červenci stavba začala, v listopadu následného roku dokončena byla. Vyučovati v nové budově začalo se v polovici ledna 1937.“
1937 – 1938
„ Pod budovou měšťanské školy se objevila spodní voda – bylo provedeno šetření. Názory se rozcházejí, tak se nepodniká nic.“
1939 – 1940
„ V květnu se objevilo velké množství chroustů, žáci vyzváni k ničení brouků, podařilo se zlikvidovat asi půl milionu.“
1927 – 1928
„ Ku čištění a vytápění školy získán za odměnu 3 500 Kč ročně válečný invalida Ondřej Kramář, který se stal prvním školníkem.“
1940 – 1941
„ Letošní zima byla velmi tuhá a dlouhá. Zvěř byla vystavena strašnému hladu, neboť celý kraj byl vysoko zavát sněhem. Občanstvo a žactvo zdejších škol zřizovali na polích pro ptactvo krmítka, roztrušovali po polích seno a odpadky, aby alespoň částečně pomohli ubohou zvěř zachrániti před úplným vyhynutím. V březnu nastala rychlá obleva. Sníh neobyčejně rychle tál a důsledek toho byly veliké povodně. Půda byla z tajícího ledu silně prosáklá, vnikla do všech sklepů a musela býti po několik měsíců stále denně vyčerpávána. Muselo býti neodkladně přikročeno i k odvodnění školní budovy. Vykopán a vybetonován byl do hloubky 2 m odvodňovací kanál kolem celé nové budovy. Toto zařízení pomohlo, neboť v krátké době voda z budovy zmizela.
Obecná škola v Šaraticích je trojtřídní s 5 školními roky. Na měšťanské škole byla zřízena pobočka u I. tř. a u II.tř.
Pan okresní inspektor vykonal inspekci obecné a měšťanské školy. Naznačuje metodu, vyučovací postup, co si žáci ze školy musí odnést jako trvalý dušení majetek pro praktický život.“
1941 – 1942
„ Zima ve školním roce byla dlouhá a krutá. Zpočátku byly deště, pak sucha a kolem Vánoc začalo mrznout. Od ledna do března nepřetržitě mrzlo – 26 až – 32 stupňů. O prázdninách učitelstvo 3 – 4 týdny nepřetržitě pracovalo na polích při sklizni úrody v Šaraticích anebo v obcích svého bydliště. Rovněž v prázdninách ředitel K. J. Pavlus a učitel F. Robeš chovali bource morušového a docílili pěkných výsledků. Při škole byl zřízen od 15. července do 30. srpna 1942 prázdninový útulek pro děti zemědělců ve stáří 1 – 6 roků. Též se velmi osvědčil. V letošním školním roce zřízena rodičovským sdružením polévková akce. Vydáno bylo celkem 2 9595 polévek.“
1944 – 1945
„Od 1. dubna projíždělo denně Šaraticemi od Slavkova k Brnu nepřehledné množství vojenských povozů různých typů a nákladních aut tryskem s kořistí ustupujících ze Slovenska před ruskou armádou, a před tím přehnali Němci. Šaraticemi nepřehledná stáda hovězího dobytka ze Slovenska. Dne 7. dubna časně ráno přijely od Slavkova německé trainy a sháněly po obci koně. Byla sobota, svatba p. Bílého ze Zbýšova se sl. Kunderkovou ze Šaratic, ženich přijel v kočáře, Němci si vypřáhli a vzali jeho koně, a tak celkem 16 koní v Šaraticích vzali. 14. dubna, poslední den školního vyučování. Přestalo svítit elektrické světlo. 22. dubna, u nové školní budovy v zahrádce u vchodu do školy stálo auto s benzínem a druhé se střelivem. Večer Rusi osvětlovali padákovými raketami Šaratice a našli ona dvě auta, pustli na ně bomby, auta a obsah v nich se vzňal a nastal výbuch, jehož následek byla budova školní poškozena, okna obou školních budov a sousedních domů vyražena, uvnitř p. ředitel Kubíček, jeho paní a dcerka 19letá, kteří šli právě do krytu, zabiti venku, nablízku byla hlídka místních občanů, všichni zavčas se zachránili rychlým útěkem, jeden však se opozdil a byl usmrcen.“
„ Po vyhnání Němců vstoupili do Šaratic Rusové, ve škole byla zřízena ruská nemocnice, zemřelo zde 38 vojáků.“
1945 – 1946
„ Ve škole probíhá stravovací akce. O desáté nebo dvanácté hodině dostávaly děti kávu, chléb s marmeládou nebo rohlík. 15 žákům z nejchudších rodin o Vánocích bylo věnováno prádlo, obuv, svetry apod.“
1949 – 1950
„ Chování žáků bylo v závěru školního roku uspokojivé až na 3 případy. Jedna žákyně dostala 3. stupeň za krádež housat, která prodala v sousední vesnici a k činu naváděla i ostatní. Dva chlapci za krádež holubů byli potrestáni 2. stupněm.“
1954 – 1955
„ Školní rok byl ukončen dříve z důvodu konání I. celostátní spartakiády, které se zúčastnilo 9 žákyň.“
1959 – 1960
„ Závěr letošního školního roku vtiskl historický význam dokument ÚV vlády o bezplatném poskytování učebnic a škol. pomůcek od 1. září 1960.“
1960 –1961
„ Zákon stanoví vytvoření jednotné struktury našeho školství, stanoví povinnou devítiletou školní docházku a mění název dosavadní osmileté střední školy na základní devítiletou školu.“
„ Veřejně prospěšné práce týkaly se většinou pomoci patronátnímu závodu JZD Šaratice.
Žáci odpracovali na podzimní sklizni brambor, jarního pletí v zahradnictví, na cukrovce 4 949 hodin. V posledním týdnu školy pak na trhání třešní, sběru mandelinky dalších 620 hodin.“
1962 – 1963
„ Letošní školní rok se vyznačoval dost značnými rozdíly v počasí. Byl velmi pěkný, příznivý podzim – pro zemědělské práce. To také umožnilo našim žákům hodně pomáhat JZD při sklizni. Příznivý podzim vystřídala neobvykle krutá a dlouhá zima. Tuhé mrazy znemožňovaly dopravu, ztěžovaly energetickou situaci, takže naše národní hospodářství prodělalo zatěžkávací zkoušku. Mrazy byly nejen neobvykle velké (-26°,-29°C), ale také dlouho trvaly. Později napadlo i velké množství sněhu. Všude bylo nutno šetřit el. proudem i uhlím, které nemohlo být všude včas pro velké mrazy dopraveno, i když bylo nakopáno.
…Také ve školách se nedostávalo uhlí. Byly prodlouženy pololetní prázdniny do 11. února a pak se vyučovalo podle místních poměrů. V našem okrese trvaly do konce února. Avšak naše škola začala vyučovat od 18. února, když ředitel školy společně s řed. MŠ vyjednal v Ostravě u centrálního ředitele příděl uhlí pro obě školy a předseda SRPŠ zajistil odvoz tohoto uhlí nákladními auty.“
1963 – 1964
„Škola i v letošním šk. r. vykonala kus úspěšné činnosti na úseku veřejně prospěšné práce.
Velmi úspěšný byl sběr odpadových hmot. V okresní soutěži jsme se umístili na 1. místě a jako první cenu jsme dostali stůl pro stolní tenis v ceně asi 500 Kčs.“
1965 – 1966
„Topila se zvěř, lidé zachraňovali svůj život i skromný osobní majetek, hospodářské hodnoty, které se zachránit daly. Deštivé počasí trvalo až do 10. července s přestávkou jen 2 slunečných dnů. V polovině června došlo k dalším lijavcům a bouřkám, okolí Luhačovické přehrady bylo zatopeno a kolem 20. června se přehnala větrná smršť, která rvala stromy i s kořeny. V městečku byly padajícími kmeny zabity 2 děti ze ZDŠ Bílovice, 1 děvče těžce zraněno i jejich učitelka. Byly zde na výletě.“
1966 – 1967
„ Doposud se nepodařilo získat do zemědělství, hornictví a hutnictví ani jednoho žáka. Nedostává se nám potřebné opory představitelů JZD, kde zatím stále není možné dát stejné záruky výdělků a výhod jako v průmyslu.“
1967 – 1968
„ Pololetní prázdniny byly zkráceny na dva dny a v březnu jsme pak prožili po letech první jarní prázdniny.“
1968 – 1969
„ Tento školní rok probíhal ve znamení prudkého vývoje, krystalizací událostí a ustalováním poměrů v našem státě.“
1970 – 1971
„ Naše děti vyhlásily akci na pomoc Vietnamu, která vynesla 1100,-Kčs na hračky a pomůcky.“
1971 – 1972
„ Pravidelně jsme vysílali rozhlasové relace, vyzdobili agitační středisko, nacvičili kulturní pásmo pro schůze.“
1972 – 1973
„ Všichni členové výboru i třídní důvěrníci jsou lidé pokrokoví, většinou komunisté.“
1974 – 1975
„ Podařilo se zakoupit novou ústřednu pro školní rozhlas v ceně 13 000,-Kčs“
1980 – 1981
„ Ve vyučovacím procesu jsou žáci seznamováni s údaji o výsledcích pracovního úsilí našeho lidu.“
1986 – 1987
„ Přední místo mezi hlavními úkoly školy zaujímá soustavná intenzifikace a modernizace procesu výchovy.“
1988 – 1989
„ Žáci o prázdninách odpracovali na školním pozemku 2 031 hodin.“
|
